2. 1. 2024 PhDr. Vojtěch Bednář
Máme člověka; odborníka s mnohaletou praxí. Tento pán postupně a velmi svědomitě budoval kariéru od úplného začátečníka až po seniorního specialistu; stále v jedné, nadnárodní, firmě.
Pak přišla katastrofa. Z důvodů, které byly kombinací jeho vlastní chyby, nepříznivých okolností a jednoduše toho, že se stal "hříčkou" firemní politiky, přišel o všechny své funkce a nakonec byl propuštěn. Protože byl vázán nejen konkurenční doložkou, ale i dalšími závazky, bylo jasné, že nemůže dále pracovat nejen na své pozici, ale vůbec v oboru, kde strávil posledních dvacet let.
Rok a půl zkoušel hledat novou práci. Rekvalifikoval se, dokonce podnikal, ale nic z mu nešlo. Pak se ledy v korporaci pohnuly, a lidé, kteří jej předtím vyhodili za ním přišli s tím, že by byli rádi, aby se vrátil. Má to háček: vrátí se na juniorskou pozici, ze které sice bude moci "vyrůst", ale stadnardním kariérním procesem a přinejmenším po nějakou dobu bude na podřízené pozici bez možnosti využívat svých zkušeností a zejména, komukoli říkat, co má dělat.
Otázka zní, jak se nyní zachovat. Pravdou je, že otevřená náruč korporace je pro našeho člověka do jisté míry vysvobozením. Pravdou také je, že podmínky jsou velmi tvrdé. Co by podle vás měl udělat?
Máte tip či vlastní zkušenost? Řešíte podobný problém? Napiště nám.
Tímto tlačítkem nám dáte vědět, že se vám článek líbil. Nejde o sdílení na sociálních sítích.
