26. 9. 2016 PhDr. Vojtěch Bednář
Ten člověk pracuje dobře ale… roznáší drby, vymýšlí pomluvy, kazí atmosféru, vnáší mezi lidi nejistotu. Máme problém s drbnou, a nevíme, jak z něj ven.
Pracuje dobře. Nijak extrémně a nijak heroicky, ale své úkoly plní a nezavdává důvody ke kritice nebo k negativnímu hodnocení. Přesto pro kolegy, vedoucí i firmu představuje problém. Je to drbna.
Zaměstnanec, častěji žena než muž, ale na pohlaví tolik nesejde, věnuje ohromný čas a úsilí rozšiřování pomluv a fám. Pomlouvá kolegy, pomlouvá šéfa, pomlouvá všechny lidi, jednoho proti druhému a navzájem. Šíří nepravdivé informace, plive jed v obrazném a někdy i v doslovném slova smyslu. A nejenom to.
Šíří fámy. Jednou o tom, že se firma chystá propouštět, jindy, že šéfův „oblíbený“ člověk bere daleko více, než všichni ostatní, a pak třeba zase že hrozí koupení celé společnosti konkurencí, která pak sníží platy všem. Ať už jsou jakékoli, výsledek je vždy negativní. Lidé se bojí, jsou nejistí, pracují v nepohodě a na výsledcích je to znát. Drbně se v takovém prostředí evidentně daří. Obratně kličkuje mezi vlastními lžemi a využívá jich k tomu, aby získala co nejlepší pozici a před šéfy vypadala co nejlépe. Pro firmu, a pro manažera je to ale mor. Co s ní?
Především je třeba říct, že určitý stupeň „drbů“ a fám je v každé firmě normální. Zcela odstranit se nám je nikdy nepodaří, a kdybychom e o to snažili, budeme se brzy honit za nedostižným cílem zato s nepříjemnými následky v podobě ztráty důvěry. Daleko lépe, než je bezhlavě ničit je drby a šuškandu sledovat a reagovat podle potřeby. Osoba, která jich zneužívá ve svůj prospěch, tj. drbna, je ale něco jiného. Škodí nám.
Drbnu je těžké najít. Vesměs je to člověk, který je na první pohled nenápadný. Bývá to člověk na pozici s malou rozhodovací pravomocí (manažeři jsou drby jen velmi málo), ale zato s velkým přístupem k ostatním kolegou. Ideální drbny jsou nástrojáři, recepční, kuchaři/výdejáři, uklízečky a další lidé, kteří se pohybují napříč firmou. Drbna je pro ně strategie přežití, a někdy dokonce i koníček.
Ostatní kolegové nám jen velmi málokdy prozradí, odkud fámy a pomluvy pocházejí. Odpoví jen, že „se tady říká“. Přesto je strategie, jak drbnu rozpoznat. Kouzlo se skrývá v tom, že se neptáme „odkud tu informaci máte vy“, ale „odkud by jí mohli mít vaši kolegové“. Na ní člověk daleko ochotněji odpoví. Když už takto na základě diskuse s více lidmi nezávisle na sobě drbu přesně nezaměříme, alespoň si uděláme představu, odkud vítr vane.
Víme-li, kdo by mohl být drbnou, můžeme na něj. Nejstrašnějším trestem pro drbnu je její odhalení (zcela dokonale předvedeno zde). Pokud drbně ukážeme, že víme, kdo je a odhalíme jí před ostatními, je zcela znemožněna, a nemůže pokračovat. I když jí ale neodhalíme před všemi, stačí dát najevo dané osobě, že o ní víme, a velmi často příznaky drbání vymizí.
Ne vždy se toto hodí, zvláště ne v případě, že si osobou drbny nejsme zcela jistí. Proto existují méně agresivní metody odhalení drbny. Můžeme třeba vypustit „protipomluvu“ spočívající v tom, že vhodného člověka požádáme, aby informoval kolegy, že pracujeme na odhalení drbny „svými prostředky“ a že to, co dělá je protiprávní čin. Řada drben se takto vyděsí a (většinou jen načas) ustane. Můžeme také požádat spolehlivé zaměstnance, aby pokud fámu uslyší, požádali ty, kteří jím ji sdělí, aby jí dále nešířili. Můžeme také veřejně a před všemi vyvracet šířené pomluvy, ale toto funguje jen v malých kolektivech. Tam, kde pracuje více lidí, a kde nepracují všichni spolu je daleko efektivnější, když prostě obejdeme všechna pracoviště, vysvětlíme známé fámy, a požádáme lidi o spolupráci při jejich vysvětlování ostatním. Výsledkem bývá jejich potlačení a izolace drbny.
Pro drbnu, stejně jako pro ostatní černé pasažéry ve firmách platí, že zdaleka nejefektivnější způsob, jak jí eliminovat je, pokud se nám povede z ní udělat spojence. Drbna, která plní úkol ochrany proti drbnám, funguje velice spolehlivě, protože nechce, aby byla sama demaskována. Stejně tak, když z ní uděláme oficiálního informátora, nebo něco tomu podobného.
Boj proti drbům se nedá zcela vyhrát. Drbnu ale tolerovat nebudeme. Většina drben je mírných, ale jakmile se člověk stane drbnou chronickou, velmi ubližuje kolegům, firmě i sobě samotnému, a je potřeba proti němu zakročit.