Většinová komunikace směrem k podřízeným se týká jejich konkrétní práce z pohledu, jaké je zadání, jak ji lépe dělat nebo jak se to podařilo. Velmi často, ale chybí prvek, který sám o sobě může být velmi silným motivátorem a impulsem pro to, abychom se o svoji práci zajímali a snažili se dosáhnout dobrého výsledku. Jedná se o smysl a důvod, proč konkrétně tuhle práci máme dělat a jaké bude mít dopady.

Máme ve firmě mladého, schopného kluka. Bohužel místo toho, aby využil svou energii je naprosto pasivní. Práci, kterou po něm vyloženě chceme a tvrdě kontrolujeme udělá, jinak je ale naprosto pasivní. Rádi bychom slyšeli nějaké tipy, jak na něj.

Jeden z nejsilnějších impulsů a motivů, které nás vtahují do libovolné činnosti, je naše samotné zlepšování v konkrétní aktivitě. Jedná se o silný impuls, který je pro nás přitom tak přirozený. Jak ale takový mechanismus můžeme využít v pracovním prostředí?