4. 4. 2022 Mgr. Petr Hlušička
V průběhu života se můžeme setkat s náročnými životními situacemi, které můžeme označit jako krize. A to ať na globální, lokální či osobní úrovni. V každém případě záleží na každém z nás, jak jsme schopni se přizpůsobit nebo vyrovnat s nadcházejícími změnami, které přináší.
Ve většině případů je můžeme označit za přechodné období, které je něčím přelomové a rozhoduje se, zda půjde o změnu k lepšímu či horšímu. Dochází k nim na pravidelné bázi a přináší nám změnu do ustáleného způsobu fungování.
Velmi často jsou vnímány jako negativní nebo nežádoucí situace či stavy, které jsou extrémní. Mohou v nás vyvolávat pocit, že věci kolem sebe nemáme pod kontrolou. Přes jejich nesporný negativní dopad, především z důvodu intenzivních změn stávajících pořádků, je můžeme vnímat jako prostor pro změnu a další vývoj.
A to, jakým způsobem na ně budeme reagovat a kterým směrem se budou ubírat naše kroky, je již plně v naší režii a pod naší kontrolou.
Pokud budeme v krizových situacích pasivní nebo před nimi budeme zavírat oči, tak jejich existence nevymizí, pouze zapříčiníme buď jejich odložený průběh s mnohem intenzivnějšími dopady nebo naopak jejich akceleraci bez naší jakékoliv korekce nebo kontroly.
V případě, kdy se krizím a jejich příčinám nebudeme věnovat, tak se odsuzujeme ke stagnaci a postupnému úpadku. Jedná se totiž o přirozené mechanismy každého systému, které mu umožňují dosahovat rovnováhy.
Krize jsou pro každého z nás jak určitou výzvou a hrozbou, tak i příležitostí. Každá krize nám přináší možnost se dál vyvíjet a zlepšovat. Samozřejmě za předpokladu, že jsme motivováni je řešit. Záleží pouze na nás, jestli budeme v daných situacích jednat produktivně nebo neproduktivně.
Berme krizi jako spouštěč změny, kdy sami rozhodujeme, zda bude pozitivní nebo negativní. V případě, že se ocitneme v krizi a přistoupíme k jejímu zvládání konstruktivně, tak nás může výrazně posunout hodnotově, osobnostně i výkonově.