14. 10. 2024 PhDr. Vojtěch Bednář
Tento článek bude pro mnoho čtenářů nepopulární. Co však chybí na popularitě, vynahradíme upřímností. Základem efektivní práce s mladými zaměstnanci není to, co se na mnoha místech píše a říká.
Tak zvaní „mladí“ lidé v pozici zaměstnanců jsou úkolem a výzvou pro nejednoho personalistu i manažera. Na jedné straně jim nelze upírat talent, znalosti i pracovní nasazení – když na to přijde. Na druhé straně je komunikace s nimi náročná, často jim chybí „tah na branku“, jejich „flexibilita“ znamená i to, že jsou schopni ze dne na den odejít, a v médiích často omílaná potřeba spojovat „pracovní a osobní život“ se často rovná neochotě pracovat tehdy, když to nutně potřebujeme, právě proto, že zrovna žijí život osobní. Mívají nadměrné, často nesplnitelné požadavky a to nejen při náboru. Jejich chování se někdy jeví jako přehnaně sebevědomé, až arogantní, na druhé straně tváří v tvář tvrdé asertivitě rychle padají do defenzivy a „pláčou“.
Co s nimi? Pokud se podíváte do manažerských médií, najdete tam doporučení jako snažit se těmto lidem naslouchat, porozumět a plnit jejich potřeby a přání. Naše zkušenost je ale jiná.
„Mladým“ zaměstnancům velmi často chybí směřování, cíl a jasně nastavené úkoly. Potřebují jednoznačné, ale současně zodpovědné vedení, které definuje úkoly, směry, požadavky, odměny, ale také tresty za jejich nesplnění. Tyto požadavky se zcela nevyhnutelně dostanou do rozporu, nebo přímo otevřeného konfliktu s tím, co „mladí“ lidé deklarují, nebo přesněji řečeno s tím, co je jim připisováno, ale to vůbec nevadí – naopak! Principem vzájemné spolupráce prakticky v jakémkoli zaměstnání totiž je ukázat jim, že nejenže nemůže být vždy po jejich, ale že o celé řadě věcí ani nelze smysluplně vyjednávat.
Co tedy doporučujeme? Přátelské, empatické, ale současně cílevědomé a paternalistické vedení. Určování cílů, odměn a trestů za jejich (ne)dosahování. Důsledné nepřistupování na nesplnitelné nebo příliš ambiciózní požadavky, zároveň však nabízení realistických cílů a dosažitelných odměn za ně.
Není pravda, že by aktuální „mladá generace“ byla tolik jiná než generace předchozí. Ano, žije v jiných podmínkách, ale její potřeby a vzorce chování se od těch předchozích příliš neliší. Pokud odmítneme hrát z velké části pouze mediální hru na sněhové vločky, bude to nejenom to nejlepší, co můžeme udělat, ale tito lidé nám poté, co zažijí skutečný úspěch díky vlastnímu úsilí, za tento přístup časem poděkují.