13. 1. 2013   PhDr. Vojtěch Bednář

Jiří pracuje ve firmě od vyučení, tedy nyní sedmý rok. Začínal jako pomocný dělník, postupem času se ale kvalifikoval na obsluhu obráběcího zařízení a dnes stroj nejen obsluhuje, ale jako jeden z mála ho umí udržovat, opravovat, seřizovat.  Pomáhá také svým kolegům.  Vzdělává se, je motivovaný, loajální.  Je to to zkrátka ochotný a pracovitý mladý muž, se kterým nejsou žádné kázeňské obtíže, a před kterým je ve firmě budoucnost nejméně ve funkci mistra.  Tedy, byl takový.

Jak už jsme řekli, s Jiřím nebyly nikdy žádné kázeňské potíže.  Pravda, možná se několikrát opil a pak nepřišel včas do práce, ale to jsou maličkosti, kterých se dopustil ještě jako teenager a po pravdě řečeno, na severu Moravy se to tu a tam stává. Důležité je, že se nestalo nic, co by bylo velkým problémem.  Jiří po pravdě řečeno velmi kontrastoval s tím, jak se chovala celá řada jeho vrstevníků i kolegů a tak, v situaci, kdy je mnoho uchazečů o zaměstnání, ale málo skutečně kvalifikovaných schopných osob s ním měli nadřízení plány.

Asi před rokem a půl se ale situace změnila, mohl za to element, který neměl s Jiřího prací nic společného. Jiří byl ve volném čase sportovec. Pěstoval jeden méně známý sport již od školy, věnoval mu většinu svého volného času. Poctivě trénoval, cvičil, posiloval, vše soustavně a systematicky. Účastnil se soutěží na krajské i republikové úrovni, někdy si z nich přivezl medaile, několik medailí měl i v práci.  Jeho výkonnost se zřejmě zlepšovala, protože byl vybrán do reprezentace České republiky, a s ní pak absolvoval několik soutěží na mezinárodní úrovni. Z té poslední si reprezentace přivezla vysoce prestižní ocenění.

Jiří byl v televizi, pak s ním byl rozhovor v novinách, které četli jeho kolegové, objevil se na několika internetových serverech. Vedení firmy ho, možná i ve snaze být více vidět, vyznamenalo. V práci jej navštívili novináři, které zajímalo, kde a jak sportovní hvězda pracuje.

Někde zde to začalo. Úspěch mimo profesi a lesk mediální slávy se Jiřímu možná trochu dostal pod kůži, protože jeho pracovní výkony se viditelně snížily, a stejně tak i jeho ochota pomáhat ostatním. Když se mu nadřízení snažili poskytnout zpětnou vazbu, dočkali se arogantní odpovědi ve stylu „vy mi nemáte co říkat“. Protože se domnívali, že jde o krátkodobou záležitost, Jiřího chování nějakou dobu tolerovali a věřili, že se vrátí zpět do normálu. Bohužel však nevrátilo. Jiří se stával těžko předvídatelným, agresivním člověkem.  Zhruba v té době se mu také přestalo dařit ve sportu, o to více však začal konzumovat alkohol. Situace dospěla do fáze, kdy bylo zřejmé, že vyžaduje rázné řešení. Tím řešením by bylo se Jiřího zbavit, ale to nadřízení nechtěli, vždyť byl přeci talentovaný a hodný kluk, a ostatně, byly do něj vloženy nejen nemalé naděje, ale i investice.

Co byste poradili nadřízeným Jiřího? Jak postupovat? A čeho by se měli vyvarovat? Bylo by správné se Jiřího zbavit? A když ne, co udělat s jeho chováním?

Reaguje Mgr. Jan Drahoňovský, poradce portálu Firemní-sociolog.cz

Sportovní hvězdy a hvězdičky pohání většinou vášeň pro určitou disciplínu a zároveň ctižádostivost vyniknout, být nejlepší. Za přirozenou soutěživostí a ctižádostí se zřejmě skrývají ještě další potřeby. Podle mě je klíč ve větě: “Jiří je hodný kluk”. Tipnul bych si, že jeho dominantní potřebou je, aby ho druzí měli rádi. A je zřejmě vnitřně přesvědčený, že lásku a přijetí druhých si musí nejprve nějak zasloužit. Na jednu stranu tím, že bude “hodný” a na druhou stranu tím, že něco dokáže (v tomto případě ve sportu). Dokud měl jen skromné úspěchy a vysoké naděje na úspěch v budoucnu, nebyl zde velký rozpor a Jiří fungoval. Problémy začaly (logicky) v okamžiku, kdy se skutečně stal (alespoň do jisté míry) slavným. Zřejmě se jeho očekávání, že ho druzí budou mít radši, nenaplnila. Ba, dovedu si představit i závist, kterou to vyvolalo. Protože je to v zcela v rozporu s jeho očekáváním, je jeho vzteklost celkem pochopitelná (ale to neznamená, že by se mu to mělo trvale tolerovat). Jiří si musí uvědomit, že sportovní snažení je odměnou samo o sobě, že se jedná o vítězství především sám nad sebou, a všechny věci okolo mohou být příjemným bonusem, ale nelze si je nárokovat.

Z hlediska managementu do této chvíle nevidím žádné pochybení. Jak s ním nejlépe jednat?  Jako nadřízený bych zcela jistě volil osobní rozhovor mezi čtyřma očima a zkusil bych z Jiřího vytáhnout, co ho tolik žere. Jiří dosti pravděpodobně potřebuje ujištění v tom, že je v kolektivu a nadřízenými přijímán (pozor, jako člověk, ne kvůli jeho výkonům).

Jiří se ocitl v uzlovém bodu svého života. Cítí, že návrat k “hodnému klukovi” není možný a sen o celebritě se mu zhroutil. Bude se muset nejspíš pro život naučit některé nové sociální dovednosti, především asertivitu. Jednoduše stát se z kluka víc mužem, který umí říci ne, a který si nic nedělá z toho, co si o něm myslí druzí atp. Bez toho těžko může zastávat funkci mistra. Jestli se mu to podaří nebo zůstane uvězněn v tomto “uzlu” (což odnese negativně on i jeho okolí), to bohužel předpovědět nedovedeme.

Reaguje Mgr. Petr Hlušička, poradce portálu Firemní-sociolog.cz

Možné příčiny:

Jiřího život výrazným způsobem ovlivnila jeho výhra. Samotný sportovní výkon zvýšil jeho sebevědomí, ale také reakce okolí mu dodává na pocitu vlastní důležitosti. Před zlomovým okamžikem se jednalo o běžného, nevýrazného muže s volnočasovým sportovním koníčkem, ale nyní se z něj stal sportovní reprezentant, který je pro své výkony znám i v zahraničí.

Proměnilo se u něj také měřítko hodnot. Věci a události, které pro jeho osobu měly velký význam, jsou nyní přehodnoceny a nevnímá je jako adekvátní. Jeho vlastní pracovní výkony, které mu dříve mohly přinášet uspokojení z dobře odvedené práce, mu mohou připadat malicherné a nedostatečné. Vzhledem k jeho kontaktům na „důležité“ lidi, mu pochvala obdržená od nadřízeného za jeho pracovní výkon může vyznívat jako nepodstatná. V návaznosti na to se začala snižovat jeho výkonnost v pracovním procesu a změny v přístupu na pracovišti.

V ohledu na to co mu přinášelo uspokojení a dobrý pocit, tak ostatní věci začal vnímat jako nedůležité. Jeho „svět“ se v mnoha věcech změnil a převrátil naruby. Bez stabilních věcí, které mu dříve přinášely jistotu, se mohl cítit do jisté míry frustrován a ve stresu. Přibližně v tuto dobu se mohly začít vyskytovat agresivní epizody, neuspokojivé sportovní výsledky, zvýšená konzumace alkoholu. Na to mohou samozřejmě navazovat komplikace i v soukromém životě.

S tím se samozřejmě snížil jeho sportovní výkon, který mu do té doby přinášel alespoň do jisté míry uspokojení. Ztratil tak i „poslední“ jistotu v jeho „novém“ životě. Tím se nastartoval uzavřený kruh, který může mít pro Jiřího a jeho okolí poměrně neblahé důsledky.

Možné řešení:

Jiří je v současném okamžiku v labilním rozpoložení. Může reagovat neadekvátně a impulzivně. Vhodnou variantou pro řešení této problematické situace je osobní rozhovor s přímým nadřízeným. Vhodnou proměnnou pro tuto osobní schůzku je neutrální prostředí, mimo přímé pracoviště, kde bude možnost věnovat se řešení této situace bez negativních emocí a případných vlivů okolí.

Na počátku rozhovoru je nutné zmínit několik bodů, které jsou nezbytné pro zdárné řešení této situace. Podstatné je uvést důvody, které nás sem přivádějí a zároveň ocenit Jiřího pracovní výkon a profesní růst v průběhu celého jeho působení ve společnosti. Celkově tedy zmínit spokojenost s jeho prací a působením, ale zároveň předestřít, že přestože oceňujeme a pozitivně vnímáme jeho nedávný sportovní výkon, tak dopady, které to má na jeho aktuální výkon, považujeme za nešťastné a nepřijatelné.

Důležité je jasně sdělit, že o Jiřího stojíme, že ho vnímáme jako užitečného zaměstnance, a že i to je jeden z důvodu, proč se s ním nyní scházíme. Cílem této schůzky je tedy najít vhodné řešení, které by bylo oboustranně přijatelné.

Z obou stran by měla zaznít vzájemná očekávání a to co naopak budou obě dvě strany na oplátku poskytovat. Ze strany nadřízeného by tedy mělo být předestřeno očekávání, že se Jiří v určitém časovém úseku vrátí ke své původní pracovní výkonnosti a nekonfliktnímu jednání. Naopak mu bude poskytovat podpůrné prostředí a případný prostor pro řešení osobních problémů.

To může Jiřímu poskytnout tolik potřebný prostor ke zklidnění situace a možnost vyřešit vlastní vnitřní konflikty, které jsou příčinou.

Tato forma, takzvané „psychologické smlouvy“ může poskytnout vhodný prostředek pro zastabilizování a řešení situace. Díky ní může dojít ke shodě a společnému načrtnutí východisek a jednotlivých kroků, které mohou být podpůrným prvkem pro zvládnutí takto komplikované situace.

Myslíte si, že by to mohlo být jinak? Máte vlastní vysvětlení, nebo řešení problému? Pokud ano, napište je prosím níže do komentářů. Děkujeme za Vaše názory a stanoviska.