6. 6. 2016 PhDr. Vojtěch Bednář
Jsme výrobce součástek do IT systémů. Naše výrobky patří k nejúspěšnějším na trhu, ale v konkurenčním oboru, kterým je IT nám něco chybí. Naši lidé, zejména manažeři nespolupracují, jak by měli. Brzdí se inovace, a tak jsme čím dál tím více spíše výrobna než tvůrci. Nevíme proč.
Ve firmě jsou naprosto jasně rozděleny kompetence a zmapovány procesy. Každý ví, co má dělat. Každý ví, jak. Na úrovni výroby všechno šlape, jak má. Bohužel současné IT, byť na úrovni jednoduchých komponent „hloupého“ typu není jen výroba, ale také a možná především inovace, a to je přesně místo, kde se věci dostávají do problémů.
Inovační proces existuje, co neexistuje, je ochota. Pokusy lidi „přinutit“ k tomu, aby část svého času věnovali práci na zdokonalování produktů a procesů selhaly, pod tlakem to prostě nikdo nedělal. Samovolná aktivita je vesměs zadušena v zárodku tím, že nikdo není ochoten jí podpořit, a když na ní přijde vyšší management a snaží se proklestit cestu skrz neochotné kolegy (každý má plně rozumné důvody, proč konkrétní věc nejde), už je vesměs pozdě. Vývoj jako takový neexistuje, vše tradičně bylo, a stále je, v rukou jednotlivých částí firmy dle jejich kompetencí.
Manažeři absolvovali řadu školení a projektů, které měly podpořit „inovativní kulturu“. Naučili se motivovat své lidi, pracovat s jejich emocemi a hromadu dalších „užitečných“ věcí, ale na faktu se nezměnilo zhola nic, nebo jen velmi málo. Když jsme na věci začali pracovat, ukázalo se, že i když všichni všemu rozumí, vše je profesionálně řízeno a zorganizováno, existuje jedna otázka, na kterou téměř nikdo neumí odpovědět: proč to vlastně děláme. A ukázalo se, že právě chybějící odpověď na tuto otázku stojí za problémem, který firmu postupně připravuje o léta budovanou pozici.
Propouštění a stimulace inovací se nedá udělat jako proces. Vyžaduje vstřícnost a ochotu všech zúčastněných. Ne „naprogramovanou“, ale skutečnou. Té dosáhneme pouze tehdy, když vzájemně sdílíme nejzákladnější pohled na naši práci, tj. na hodnoty, na kterých naše firma stojí. Vidíme je podobně? A máme je vůbec? Právě v případě naší firmy se ukázalo, že ne že bychom hodnoty nesdíleli, ale my je prostě a jednoduše nemáme.
Když jsme se s manažery napříč firmou začali bavit na téma, co je vlastně spojuje, domnívali se, že budou pouze ztrácet čas. Postupně se ale ukázalo, že právě tento nedostatek je největší brzdou firmy. Co je podstatné, dokázali jsme se dohodnout na třech základních hodnotách, a pak praktických otázkách, jejíž odpovědi mají pomoci každému jednotlivému člověku v tom, aby inovační snahu podporoval a stimuloval. I když jejich nácvik do praxe byl těžký, a trval s přestávkami více než rok, před nedávnem firma dokázala přijít s dílčím vylepšením jedné z komponent, a nyní připravuje zcela novou generaci produktu, který by měl zjednodušit a zlevnit mechanické části síťových serverů.
Máte také problém s inovací, se změnou, s posunem? Co když se ve skutečnosti skrývá jinde, třeba ve vašich hodnotách?