22. 4. 2013 PhDr. Vojtěch Bednář
Můžeme si říkat odborníci, můžeme být profesionálové, když dojde na mužsko-ženské vztahy, jsme nakonec jen to, čím nás příroda obdařila.
Muži a ženy vidí svět odlišně. Existují skupiny lidí, kteří tento fakt popírají a jsou i tací, kteří se snaží chovat, jako kdyby neexistoval, pro většinu nás ostatních ale jde o přirozenou věc, které není možné se zbavit, a kterou je potřeba akceptovat. Zkušenosti ukazují, že naprostá většina konfliktů a problémů v komunikaci mezi pohlavími na pracovišti vzniká právě proto, že si vzájemně nerozumíme, tedy, že nerozumíme nebo odmítáme si přiznat fakt, že jsme rozdílní. Genderový konflikt, tedy konflikt mezi pohlavími je přitom nebezpečná věc, která se vyskytuje všude, nejbolestivější ale umí být tam, kde nejsou jasně daná pravidla vzájemného chování se.
Jak poznáme konflikt pohlaví?
Ne každý konflikt na pracovišti mezi mužem a ženou má charakter konfliktu genderového, ale do téměř každého konfliktu mezi nimi se genderový aspekt promítá. Asi by nemělo cenu snažit se přesně definovat genderový konflikt, protože vědecká definice by prakticky orientovaného člověka nezajímala a definice z reálného světa je vědecky nesprávná, v praxi (což je důležité) ale takový konflikt poznáme jednoduše: ať je jeho příčinou cokoli, graduje a komplikuje se proto, že jeho aktéři jsou opačného pohlaví. Jinak řečeno, dvě ženy či dva muži by stejný problém snadno vyřešili. Muž a žena se ale pro něj dostávají do konfliktní situace.
Jak na něj?
Specifickou vlastností genderového konfliktu oproti jiným typům konfliktních situací je, že si jeho účastníci v naprosté většině případů neuvědomují, že dělají něco špatně. Je to proto, že viděno jejich vlastní perspektivou je jejich chování správné a korektní. Konflikt nevzniká ze zlé vůle, ale jako produkt střetu různých přístupů a koncepcí. Cesta k jeho rozetnutí se liší podle toho, v jaké roli se nacházíme, tj. jsme-li jedním z účastníků, anebo jsme-li svým postavením „nad nimi“.
Věnujme se nejprve druhému z případů, tedy genderovému konfliktu z pohledu nadřízeného. Nejjednodušší, ale bohužel vedlejší účinky mající metodou zastavení genderového konfliktu pokud vychází z konkrétního pracovního problému je, jestliže vyměníme jednoho z účastníků. V praxi to znamená, že na místo jednoho z hráčů konfliktu delegujeme na řešení téhož problému srovnatelnou osobu, ale opačného pohlaví. Je pravděpodobné, že konflikt tím zanikne, nebo že se alespoň změní na mnohem snáze řešitelný problém. Pokud nemáme takovou možnost, můžeme se pokusit vytýčit pravidla hry. Stanovit oběma účastníkům jednoduchá, naprosto transparentní a hlavně nepřekročitelná pravidla, podle kterých se budou muset chovat, a současně je osobně angažovat do řešení nastalé situace.
Pokud jsme ve druhé situaci, a do genderového konfliktu jsme se sami dostali, je pravděpodobné, že si to neuvědomujeme. V případě že přeci jen ano, je pro nás nejsnazší cestou, jak se dostat z něj pokusit se konflikt zastavit tím, že s druhou stranou přestaneme řešit jeho podstatu, místo toho se budeme zabývat pouze pravidly hry. Je pravděpodobné, že nám naši snahu druhá strana konfliktu neuvěří, přesněji, že jí bude považovat za úskok. Nastane-li to, je na místě, abychom vyhledali pomoc někoho dalšího, kdo nám dokáže s vyjednáním východiska z konfliktu pomoci.
Předcházíme konfliktům
Genderovému konfliktu je dobře předcházet. Nejsnazší, a také nejúčinnější metodou jeho profylaxe je, pokud se snažíme budovat atmosféru ryze profesionálního pracoviště, ve kterém muži a ženy v rámci svých možností spolupracují na dosažení společných cílů. Pokud se nám to podaří, budou nám rozdíly ve vnímání a chápání věcí sloužit ku prospěchu místo toho, aby nás zdržovaly, a aby nám komplikovaly naše vzájemné soužití.