5. 8. 2013 Mgr. Petr Hlušička
Každý z nás během dne přijímá velké množství rozhodnutí s různými stupni důležitosti. Některá z nich si již ani neuvědomujeme, protože jim nepřikládáme tolik pozornosti a máme je zautomatizované. V náročnějších situacích se možnostem volby můžeme vyhýbat a volit řešení, která se nám sama nabízejí. Pokud se ale dostaneme do situace, kdy je opravdu nutné zvolit vhodnou variantu, vstupuje do popředí naše odvaha se rozhodnout.
V rozhodovacím procesu si vybíráme z možností řešení v závislosti na našich znalostech, zkušenostech, postojích, atd.. Na jejich základě postupně snižujeme pochybnosti a nejistoty spojené s jednotlivými možnostmi. Vždy se ale jedná pouze o snížení těchto pochyb a nikoliv o jejich odstranění. Při rozhodování vždy vstupujeme do určité míry nejistoty a rizika.
Mnoho lidí má tendenci váhat, pochybovat o správnosti své volby a odkládat svá rozhodnutí. Je pro ně přijatelnější hledat odůvodnění proč se nemohou rozhodnout či popírají vlastní odpovědnost. Tento mechanismus je založený na tom, že v okamžiku, kdy je pro nás rozhodovací proces příliš komplexní a složitý, tak je pro nás snadnější volbou zůstat v pasivitě. Věci se vyřeší samy nebo za nás vybere někdo jiný.
Pokud chceme být dobrými manažery, tak v sobě musíme nalézt odvahu se rozhodovat. Je důležité mít na paměti, že přestože každé rozhodování sebou nese určitá rizika, tak konečný výsledek nikdy nebude natolik bezchybný, ale ani natolik katastrofický, jak si ho můžeme představovat.
Prioritou je soustředit se na vítězství či na pozitivní výsledek, než na všechny možné negativní dopady, které naše rozhodnutí může mít. V případě neúspěchu je důležité umět přiznat chyby, analyzovat možné příčiny a následně se co nejdříve zase vrátit do procesu. Rozhodování není založené na tom, že musíme mít všechna fakta, ale na tom, že dokážeme posoudit danou situaci a vybereme adekvátní řešení.
Přestože můžeme přirozeně cítit tenzi a napětí v okamžicích volby, záleží pouze na naší odvaze pustit se do rozhodování.