30. 6. 2014   PhDr. Jan Drahoňovský

V letním období bývá v podnicích většinou jen málo lidí z vedení, a ti, majíce jiné starosti, nechávají svěřené zaměstnance volně dýchat. A oni (zaměstnanci) se mnohdy chovají jako malí kluci na prázdninách u babičky a vymýšlejí rošťárny, které se k usedlým čtyřicátníkům v oblecích ani trochu nehodí. Snad to souvisí s nadbytkem vitaminu D3 ze sluníčka, který způsobuje dobrou náladu, ale možná za tím stojí i hlubší touha po odhození společenských konvencí. Lze si povšimnout, že nejeden, kolega „zdivař“ je náhle rozdováděný, dovolí si na poradách nezávazně žertovat a sem tam provede nějakou legrácku ve formě (nepovolených) kraťasů či „hipísácké“ kravaty. V létě si lze též povšimnout i jisté velkomyslnosti vůči chybám druhých. Najednou se i úhlavní nepřátelé spolu baví jako staří kamarádi, když je na okamžik spojí pomíjivé nálady letního slunka, které, ač nejdál od země, kupodivu hřeje nyní nejvíc. Společné téma dovolených a grilovacích party vytváří iluzi svornosti. Ale žádný strach. S příchodem září zpravidla zaměstnanci odloží šortky i grilovací náčiní, nasadí svůj výraz (předstírané) angažovanosti a upracovanosti a staré sváry zahoří nanovo.

Prázdniny jsou od slova prázdnota, tedy nepřítomnost. Jenže nepřítomnost čeho? Nepřítomnost sociální role, kterou obvykle hrajeme! Pokud se svlékneme do plavek, kdo pozná, jestli jsme ředitel nebo skladník? Nikdo! A nikoho to ani nebude zajímat. A v této nepřítomnosti okolím přiřčené role (ať už jsme si ji aktivně vybrali, anebo k tomu prostě nějak postupně došlo) je ukryta nezměrná svoboda. Ta svoboda, kterou známe z období skutečných prázdnin z našeho dětství či dospívání, kdy jedinou naší rolí byl kluk (holka) a vše ostatní bylo druhotné. Té svobody, po níž v nitru všichni toužíme, jen nechceme (nebo se bojíme) si ji dovolit.

Vždyť o čem je touha po komfortní dovolené v zahraničí? Dokonale vypnout a nemuset se o nic starat, nemuset na nic myslet, jenom tak být. Být naprosto svobodný a sám sebou. Jinými slovy, koupit si za peníze něco, co koupit stejně nelze. Ve skutečnosti se nejedná o nějaký nedostupný luxus, a obviňovat cestovní kancelář, že nám tento pocit (opět) nezprostředkovala je stejné jako obviňovat mraky, že nám zakryly slunce.

Ty pravé prázdniny máme v sobě a nikdo nám je nemůže vzít, leda my sami. Na prázdninách tak můžeme být třeba i dvacetkrát denně vprostřed rušného dne v kanceláři, a to v libovolném věku. Vážně! Ale nepleťme si svobodu s obyčejným rebelováním proti systému. Daleko více jde o uvolnění naší hravosti a tvořivého potenciálu. Pokud si dovolíme popustit uzdu obvyklé konvenčnosti (aniž bychom se úplně vykašlali na práci), třeba připadneme na nějaký nápad, který nám (a možná i jiným) dlouhodobě v zaměstnání usnadní život. Máme na to prostor. Věřím, že ty nejlepší nápady mohou dozrát v tomto období, právě proto, že nejsme pod tlakem. Ale možná že chcete myslet jen na to, jak po práci sednete na kolo prozkoumávat nové trasy mezi zelenými lukami a borovými lesy, abyste nakonec zaslouženě spočinuli na zahrádce pod slunečníkem se sklenkou řízného ležáku v ruce. I to je naprosto v pořádku. Vždyť za pouhých devět týdnů je tady září, které (ač obvykle ještě teplé) v sobě nese zcela jinou energii, především pak evokuje vzpomínky na školu, a definitivně znamená přijmutí role systémem nám určené…

Přeji vám, ať letošní léto je pro vás těmi opravdovými prázdninami s mnoha okamžiky dokonalého uvolnění a bytí sami sebou – a to bez ohledu na to, kde (a s kým) se zrovna nacházíte!