16. 9. 2013   PhDr. Jan Drahoňovský

Leckdy to vypadá, že úkoly, které se na nás valí, vyžadují značné úsilí, jinak ničeho nedosáhneme. Jednoduše, že bychom se měli hodně snažit. Tento zdánlivě rozumný požadavek je ve skutečnosti hluboce iracionální a také daleko méně praktický pro život, než bychom možná čekali…

„Nejhorší věc, kterou můžete udělat, je budit zdání, že se o něco snažíte."

Jim Morrison

Vzpomeňme si na situaci v dětství, kdy jsme se učili novou dovednost, do které se nám moc nechtělo (např. vysávat s vysavačem nebo mýt nádobí). Co nám rodiče říkali? „Musíš se hodně snažit!" A protože se nám sice nechtělo, ale nahněvat rodiče se nám chtělo ještě méně, tak jsme se tedy hodně snažili. Zpravidla nám to trvalo velmi dlouho a výsledek byl poněkud tristní. „Ale já jsem se přece snažil!" Namítli jsme a byla to pravda. Nikdo nám pak nemohl nic říci, nebylo za co nás potrestat, ačkoli při mytí jsme rozbili skleničku a zůstaly tam mastné fleky od Jaru. Ovšem snaha byla. Podobně tomu bývalo i ve škole, kde mnohdy jsme byli hodnoceni za snahu, nikoli za výsledky. Šprti, kteří správně oddrmolí to, co chce učitel slyšet, bývají ohodnoceni lépe, protože jsou méně problémoví. A, žel bohu, z minulého režimu mají mnozí zafixován postoj, že stačí vzbudit zdání dřiny, aby byli nadřízeným hodnoceni kladně. Ten, kdo se dře, je často vnímán v lepším světle, i když výsledek práce vůbec nemusí odpovídat vynaloženému úsilí. Ve skutečnosti, snaživci a dříči dosáhnou obvykle pouze průměrného výkonu. Pokud chtějí být nadprůměrní, musí vynaložit natolik enormní úsilí, že se dá zvažovat, jestli je to vůbec rozumné. Ve většině případů také není. 

Skutečně dobří jedinci v nějakém oboru naopak často tvoří s jakousi lehkostí a nadhledem a dílo vzniká zdánlivě samovolně. To však neznamená, že by nebylo zapotřebí píle! Píle a disciplína je naprosto nezbytné, ovšem ještě je v tom cosi navíc. Co? Především ochota přemýšlet a postavit se k problému i jiným než konvenčním způsobem. 

Např. můj táta má vedle chalupy souseda,  který na svém rozsáhlém pozemku kosí trávu kosou. Pro tátu je vyloženým utrpením souseda pozorovat při práci. Ten se totiž pokaždé naprosto neuvěřitelným způsobem nadře a bolí ho celé tělo ještě týden. Otec se ho jednu dobu pokoušel naučit techniku kosení, ale málo platné. Soused to nechce posekat ladně a s minimální námahou, on se jednoduše chce dřít! Vždyť po takovém výkonu platí v rodině a mezi známými za hrdinu srovnatelného snad jen s navrátivšími se válečníky z Trojské války! A také si může postěžovat, jak to má těžké, že si ani na chalupě pořádně neodpočine. 

Jiný můj známý podobného ražení opravoval nedávno dobíjení na motorce. Namísto aby proměřil napětí, aby našel, kde je vlastně chyba, raději postupně vyměnil regulátor napětí, alternátor i usměrňovač, aby posléze stejně zjistil, že mu to někde probíjí. Na to už ovšem neměl nervy, proto raději všechny dráty z motorky vytrhal, koupil nový svazek a dva dny to tam instaloval. Ve finále banální závadu opravoval dva týdny, stálo ho to přes 5 tisíc a spoustu nervů. Ovšem snahu mu nikdo upřít nemůže!

Inu, jsou takoví lidé mezi námi a nikdo z nás jim to asi nevysvětlí. Jenže jejich postoj je snadno nakažlivý a nikdo proti němu nejsme zcela imunní. Pokud se na to podíváme pod drobnohledem, zjistíme, že snažení se znamená zpravidla absenci přemýšlení. Znamená to pořád dokola uplatňovat jeden postup, ačkoli se v minulosti neosvědčil. Přitom by možná stačilo se na chvíli zastavit, zamyslet se a zkusit to jinak. Průměrný člověk ovšem toto neudělá, pouze když je k tomu okolnostmi donucen. Přemýšlet zkrátka bolí, to je zřejmě i důvod nepopulárnosti matematiky na školách. Běžný člověk si stokrát raději něco násilím nabifluje do hlavy (aby to vzápětí zase zapomněl), než aby nalezl hlubší pochopení a třeba vymyslel svůj postup řešení. A úplně nejobtížnější je přemýšlet o vlastním přemýšlení. Jenže pokud se chceme někam posunout a nechceme opakovat stále stejné chyby, přimlouval bych se za to, abychom přemýšlení o vlastním myšlení dali šanci.

Pokud se něco chystáte udělat a není to zrovna prkotina, zkuste, prosím, pro jednou vynechat snaživost a jednoduše to udělat s plným soustředěním na úkol co nejekonomičtějším (a tím pádem nejelegantnějším) způsobem.

A jen mi, pro boha, neslibujte, že se budete snažit to vyzkoušet!

Tip: Líbil se vám článek? Můžete si do firmy objednat seminář o manipulaci a obraně proti ní od jeho autora

Přihlásit odběr na LinkedIn

PhDr. Vojtěch Bednář

PhDr. Vojtěch Bednář

Specializuji se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Pracuji s manažery a vedoucími pracovníky na všech úrovních a pomáhám jim pracovat s lidmi. Efektivně, smysluplně a přátelsky.

více o autorovi
články autora

Mgr. Petr Hlušička

Mgr. Petr Hlušička

Odborný psycholog zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů.

více o autorovi
články autora

PhDr. Jan Drahoňovský

PhDr. Jan Drahoňovský

Psychologické poradenství v rámci firmy i osobního života, školení, semináře

Témata: Komunikační pasti a bariéry, přesilové hry a manipulace, stresové zatížení, propojení práce a osobního života, existenciální dilemata apod.

více o autorovi
články autora

Mgr. Jakub Oliva, LL.M.

Mgr. Jakub Oliva, LL.M.

Jako advokát s výlučnou specializací na pracovní právo jsem s našimi klienty absolvoval nespočetně kontrol ze strany inspekce práce, stejně tak jako mám za sebou nepřeberná jednání s odborovými organizacemi a soudní řízení týkající se pracovního práva (pracovní úrazy, nemoci z povolání, odstupné, neplatné výpovědi a okamžitá zrušení, spory z kolektivních smluv, diskriminace, náhrada škody aj.).

více o autorovi
články autora


© 2024 Firemní sociolog | ISSN 1805-6520