9. 3. 2015   PhDr. Jan Drahoňovský

Dříve, než se pustíme do konkrétních technik a fines řeči těla, je nutné říci si něco o taktice. Bez ní se totiž sebelépe provedená technika snadno mine účinkem. Co je to taktika v mezilidských setkáních? Je to obecně formulovaný záměr, který chcete dosáhnout. Před každým setkáním bychom měli mít jasno, o co nám vlastně jde. Proč? Protože jinak budeme nejspíš vysílat protichůdné signály a na konci nebudeme spokojeni s výsledkem, který dostaneme. Tak např. pokud si přejeme se s někým spřátelit a zároveň ho ovládat, tyto záměry se navzájem vylučují, a tím pádem se nám nejspíš nepovede ani jedno. Ušetříme si tak mnoho času a energie, které bychom jinak promrhali s nesprávnými lidmi a mlhavými cíli.
Tak např. jste zvyklí zajít každé dopoledne na kafe ke kolegovi do vedlejší kanceláře. Co je vaším záměrem? Přátelství? V tom případě se přesvědčte, zdali on to má také tak. Pokud byste se s ním chtěli kamarádit, a on z vás akorát tahal informace nebo vás úkoloval, ztrácíte nejenom čas, ale i respekt. V takovém případě máte na výběr. Buďto kontakt přerušit, anebo změnit taktický záměr tak, aby se vám tato setkání vyplatila. To se vám však snáze povede u nových známostí než u dlouhodobých vztahů…
Pokud se tímto nechcete zabývat, nemusíte, ale mám pro vás špatnou zprávu: Můžete se snadno stát obětí někoho, kdo vás jen využije k získání vlastních výhod, a vy z toho nebudete mít nic.
Usnadním vám práci s vymýšlením taktických cílů a rovnou si řekneme, že existují tři až čtyři základní, od nichž jsou konkrétní cíle odvozené:

1. Spolupráce,
2. přesilové hry,
3. podřízenost,
4. párování*.

(*Sexuální párování a je koktejlem prvních dvou taktik se značnou přísadou záměrně navozené tenze. V našem seriálu se mu však věnovat nebudeme.)

Před každým setkáním bychom měli mít jasno, jestli chceme spolupracovat, ovládnout druhého nebo se mu podřídit. Od tohoto obecného taktického cíle se totiž odvíjí cíle konkrétní, např. prodat mu produkt. První taktický cíl automaticky předpokládá, že budou profitovat oba - tzv. win-win situace. U přesilových her jeden získává to, co druhý ztrácí (win-lose). To je třeba mít na paměti, až budeme v takové situaci, a nedat protivníkovi nic zadarmo. U podřízeného setkání zdánlivě ztrácíme, protože se dobrovolně podřídíme silnějšímu, ovšem získáváme tím jeho přízeň a ochranu. Každá z těchto taktik má svůj arzenál sociálních technik. Pamatujte, že žádná technika není účinná sama o sobě, nýbrž vždy jen v rámci účelu, který chceme dosáhnout.
Pokud se jedná o rovnocenné setkání, použijeme techniky pro zvýšení naší atraktivity. Pokud potřebujeme, aby nás druhý poslouchal, není vůbec nutné, abychom pro něho byli atraktivní, ba ani nás nemusí mít rád, ale budeme potřebovat techniky autority. A nakonec, když se takticky chceme podřídit, budeme sáhneme do arzenálu technik loajality.
Ale nemylme se. Samotný fakt, že si správně stanovíme naši taktiku ještě není žádnou zárukou, že setkání také dopadne podle našich představ! Úspěch závisí na celé řadě dalších faktorů. Pokud např. půjdete za šéfem, který vás už celá léta vnímá jako poskoka, s kooperativní taktikou, automaticky vzniká křížení zájmů. Pokud se vám ho nepodaří nějak vyvést z rovnováhy a získat drobnou taktickou výhodu, jen těžko na tuto rovinu přistoupí. Měli byste tedy mít hodně nabito.
Nemělo by se vám však stávat, že budete dělat taktické chyby, tj. že na jednání půjdete bez představy, jak bude vlastně vypadat.
Prosím, tuto taktickou přípravu nezanedbejte a věnujte několik minut denně zamyšlením se nad vašimi setkáními na denní bázi, zdali to někam směřuje, anebo jenom zbůhdarma maříte čas, popř. si škodíte. Tento princip vám totiž pomůže dát veškerým technikám řeči těla, o kterých bude řeč později, skutečnou sílu a průraznost a o výsledku se budete moci přesvědčit velmi rychle.

Urna semper!