19. 9. 2012 PhDr. Vojtěch Bednář
Trápí vás fámy, které se šíří mezi vašimi zaměstnanci, i když jste jím vše jasně a srozumitelně vysvětlili? Nevíte, jak bojovat s fámou ani kdo ji způsobil?
Fámy na pracovišti patří mezi nejnepříjemnější problémy vnitřní komunikace. Jsou to problémy, kterých se nesmírně obtížně zbavuje, a často nelze ani přesně určit jejich původce. Fáma je technicky vzato buď zcela nepodložená, nebo výrazně zdeformovaná informace, která se v kolektivu šíří jeho neoficiálními kanály. Protože jde o informaci, která často vzbuzuje pocit strachu nebo lítosti (Oni jí vyhodili, protože byla těhotná! Chtějí propustit celé oddělení!), je pro management na všech úrovních fáma obtížně zachytitelná, protože se s ní podřízení nechtějí svěřovat. Dokonce i velmi racionálně myslící člověk má přitom tendenci vnímat fámu jako pravdivou informaci, zejména v případě, že ji slyší opakovaně z různých zdrojů. Důsledkem fám je nejenom snížený pracovní výkon a vyšší riziko chyb, ale také velmi často křečovité nebo hysterické reakce pracovníků na reálné informace, které fámy připomínají.
Neexistuje žádný stručný návod, jak se zbavit fám, mimo jiné také proto, že je neobyčejně obtížné poznat, že se v kolektivu fáma šíří. Podobně jako u jiných, sociálních i fyzických nemocí zde platí, že nejjednodušším řešením je prevence – tedy nevytvářet prostředí, ve kterém se fámy šíří. Co pro to můžeme udělat?
Nejdůležitější je, aby měli zaměstnanci pocit, že jsou informováni. Vedení by je mělo ne formálně, ale reálně seznamovat se svými klíčovými kroky, nejlepší je, pokud mají možnost zpětné vazby. Vedení by také mělo – a to na všech úrovních – odpovídat na otázky podřízených, a to jednoznačně. Ve firmě by měla existovat kultura, která je nastavena tak, že klíčové informace tečou pouze oficiálními kanály, ale tyto kanály současně nejsou příliš byrokratické.
Pokud už se fáma vyskytne a my to poznáme, měli bychom ji rozkrýt. Kategorické odmítnutí a „jasné vysvětlení“, což je věc, která napadne manažera jako první řešení, ne vždy pomáhá, protože lidé, mezi nimiž fáma koluje mohou brát hlasité popření jako de facto potvrzení jejího obsahu (říká se tomu syndrom žárlivého manžela). Nejlepší je, pokud ty, kterých se fáma týká, nebo alespoň jejich zástupce, nejlépe člověka, který často a rád neformálně hovoří s kolegy, přesvědčíme o tom, že fáma nemá základ a to cestou vhodně volených otázek, na něž tento člověk odpovídá. Pokud si dotyčný logicky uvědomí, že fáma nemá reálný základ, pak nejenom že v ní přestane věřit, ale současně o tom bude přesvědčovat své kolegy. Časem tak dojde ke snížení výskytu fámy. Pokud se nám povede takto potlačit více fám, stane se náš kolektiv odolnějším vůči jejich recidivě.