24. 5. 2021 PhDr. Vojtěch Bednář
Co čeká firmy po Covidu? Nedostatek lidí, nesplnitelné požadavky, hrozba krize? Dnes se pokusíme popsat zkušenosti z firem, se kterými se setkáváme a prognózu do budoucna.
Prognózy o personální politice zveřejňujeme na našem webu pravidelně vždy na začátku roku (poslední si můžete přečíst zde - 2020). Nyní ale uděláme výjimku. Zdá se, že pandemii koronaviru a jím způsobené nemoci se v České republice daří brzdit. Společně s koncem pandemie nevyhnutelně skončí také pobídky a kompenzační programy ze strany státu, které měly ulehčit firmám postiženým ať už přímo nebo nepřímo omezeními. Co však bude dál?
Současný stav
Předpokládejme, že samotnou epidemii se díky kombinaci očkování, promoření populace a dalších kroků skutečně povede zastavit a „běžný“ občanský život se vrátí víceméně do normálu. Ve firmách, s nimiž se setkáváme, v současné době pozorujeme velké množství zakázek a práce tam, kde se zabývají výrobou, ať už strojírenskou, automotive či stavební, a dále opatrný optimismus tam, kde bylo přímé postižení (v oblasti služeb, gastro a maloobchodu). Nabírají se lidé a opět začíná projevovat předchozí nemoc trhu práce, tj. nedostatek kvalifikovaných pracovníků a velmi nízká kvalita dostupných nekvalifikovaných lidí. Zaměstnanci se aktivizují a tak, jak probíhá rozvolňování protipandemických opatření ve společnosti, požadují totéž i ve firmách.
Další vývoj
Jaký bude další vývoj? Předpokládáme, že minimálně v několika následujících měsících bude přetrvávat převis poptávky po práci nad její nabídkou. Některé firmy již nyní hledají cestu, jak stabilizovat a udržet stávající zaměstnance, a často se setkáváme s hledáním způsobů, jak získat nové. Mzdy jsou stále vysoké, byť některé firmy v průběhu krize měnily jejich strukturu a zaměstnanci tlačí především na pevnou složku, tj. na „své jisté“. Snaha tedy bude přesunout náborové těžiště od krátkodobých pobídek – příspěvků k náboru a výše mzdy – k více systémovým, jako je možnost růstu a sociálního zajištění. Otázkou je, nakolik se tato cesta vyplatí.
Jak dlouho tento stav potrvá nevíme. Ekonomika je ale cyklická a dříve nebo později je tedy důvod obávat se krize. Pro personální politiku firem skutečná ekonomická krize (na rozdíl od pandemické, která byla kompenzována státem) znamená nutnost maximálně šetřit a personální náklady jsou jedny z prvních. V takovém případě očekáváme masivní přesuny v platových nákladech směrem k výkonnostním složkám, snahu o reorganizaci lidské práce tak, aby byla efektivněji využita, a následně – bohužel – omezování a propouštění. Ještě, než k němu dojde, řada dříve progresivnějších firem sáhne k rušení „společenských“ programů, které se ukazují jako zbytné, tj. podpory diverzity, genderové rovnosti, korporátního wellness a různých odrůd „eko“ nad rámec toho, co vyžadují zákony. Za své vezmou také benefity, a to nejprve ty nevyužívané a hned pak paradoxně nejvyužívanější.
Právě teď
Tato předpověď, jakkoli chmurná, je ale v současnosti snad ještě daleko. Na konci května 2021 probíhá návrat z Homeoffice zpět do kanceláří, přičemž snahy o hybridizaci práce vidíme jako spíše neúspěšné, a mnoho manažerů se snaží maximalizovat pracovní výkon svých podřízených. Zdá se, že v nejbližší době bude lépe.
Jak to vidíte vy? Přispějte, prosím, do naší diskuze ve skupině Firemního sociologa na sociální síti LinkedIn.