15. 4. 2013 Mgr. Petr Hlušička
Naše chování a vystupování, ať už si to uvědomujeme či nikoli, působí na naše okolí. Vždy když se nacházíme ve společnosti druhých lidí, tak vytváříme a zanecháváme o sobě nějaký dojem, obraz nebo nějaké mínění. To, jaký dojem jsme vytvořili, ovlivňuje chuť i ochotu druhých s námi dále komunikovat.
Pokud chceme mít v životě úspěch, tak bez toho abychom dobře působili na lidi, to nepůjde. V každém okamžiku působíme na naše okolí a zanecháváme v nich určitý dojem. A to i v okamžicích, kdy se záměrně snažíme stranit a nechceme být na očích, také tím svému okolí něco sdělujeme.
To jak působíme na naše okolí, můžeme zjednodušeně rozdělit do dvou složek. Verbální a neverbální komunikace. Jedna složka je vědomá a slouží nám k primární komunikaci. Ta druhá je zčásti vrozená a nevědomě jí dáváme svému okolí najevo, jak se cítíme a jaké jsou naše postoje.
Klíčovou složkou toho, jak na naše okolí působíme je verbální komunikace. Umět správně komunikovat není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Samotnou verbální komunikací se zabývala již od starověku rétorika, která byla považována za umění, které umožňuje lépe informovat, přesvědčit a motivovat naše okolí. Rétorika jako taková byla dokonce důležitou součástí evropského vzdělání od dob starověkého Řecka až do konce 19. Století.
Pokud se, ale budeme zabývat sebeprezentací jako celkem, tak nemůžeme spočívat pouze u verbální komunikace, která probíhá pouze v rámci přímé interakce s okolím, ale i u neverbální komunikace, která naopak působí po celou dobu přítomnosti člověka ve společnosti.
Neverbální komunikace dokonce i v přímé interakci tvoří více než 65 procent z naší komunikace. Jedná se tedy o důležitou, ale často podceňovanou složku našeho působení na okolí. Je tvořena naší gestikulací (pohyby rukou), tónem hlasu, mimikou (výraz obličeje), ale také proximitou (vzájemná fyzická vzdálenost) a proxemikou (vzájemné postavení v prostoru). Za pomoci neverbální komunikace se dorozumívá již malé dítě se svoji matkou, kdy ji předává informace o svých potřebách a o tom, jak se cítí.
Neverbální komunikace je do jisté míry pro všechny kultury společná. Například úsměv je vnímán podobně v rozvinuté společnosti jako i domorodci z pralesních oblastí. Naopak určité prvky neverbální komunikace jsou nám vštěpovány naší kulturou a vytváří někdy značné odlišnosti. Příkladem mohou být komplikace, které nastávali v prvních obchodních jednáních mezi japonskými a americkými společnostmi po druhé světové válce, kdy docházelo např. vyloženě ke konfliktům při narušování osobních zón. Ty jsou naprosto odlišné pro Američany zvyklé na osobní kontakt, oproti Japoncům zvyklým na tradiční způsoby.
Shrnutí:
Podstatné ale v rámci toho jak působíme na naše okolí, je uvědomění si toho, že ani jedna složka nepůsobí samostatně. Vždy se jedná o společný celek, který vytváří výsledný dojem. Vždy je ale důležité působit přirozeně a nesnažit se za každou cenu nějak zapůsobit. Často se lidé dopouštějí toho, že verbálně prezentované je v rozporu s tím, jak se chovají a neverbálně působí. Každý z nás na nevědomé úrovni dekóduje neverbální signály, které k nám druhá strana vysílá. To si dáváme dohromady s tím, co nám říká a na základě toho si skládáme výsledný obrázek. Pokud nám tyto dvě složky „nesedí“, tak máme z dotyčného buď nepříjemný či rozporuplný pocit. Toto byl i námět nedávno vysílaného seriálu „Anatomie lži“, který již šel do hloubky a za pomoci sofistikovaných metod analyzoval neverbální projev osob a odhaloval lháře. To je samozřejmě již dramaticky upraveno pro potřeby televizních tvůrců, ale každý z nás si na základě životních zkušeností dokáže sám velmi dobře dekódovat projev druhých lidí a odhalovat jejich rozpory.
Doporučení:
Před osobní prezentací či vystoupením je dobré si zkoušet projev nanečisto (nejlépe před zrcadlem) a to nejen pro zapamatování samotného obsahu, ale také proto, že člověk poté působí daleko jistěji, klidněji a přirozeněji. Zkrátka daleko uvěřitelněji, složky jeho komunikace budou ve větší shodě.
Základem je dokázat sám sebe uvést do stavu fyzické i duševní pohody. To je primární informace, kterou budete svému partnerovi předávat. Na začátku samotného osobního kontaktu je dále dobré navodit příjemnou atmosféru a doplnit ji pokud možno úsměvem. Tyto „maličkosti“ pomáhají dotvářet celkový dojem, který v druhých zanechávate.
Zkuste si všímat toho, jak a proč na Vás projevy některých lidí působí a jak naopak můžete působit na své okolí Vy.
Tímto tlačítkem nám dáte vědět, že se vám článek líbil. Nejde o sdílení na sociálních sítích.
