30. 9. 2013   PhDr. Jan Drahoňovský

„Chcete prožít svůj život jako člověk, který není nikým nenáviděn? Chcete zapadnout do všech škatulek a být bez tváře?“

Blaze Bayley (ze skladby Faceless, 2010)

Pojďme se podívat na to, co vlastně znamená ono sousloví „být hodný“. Znamená to zachovávat běžné společenské normy, jako zdravit, nenadávat ostatním apod.? Nikoli, to je jen běžná slušnost! A co třeba držet dámě dveře, pomoci jí do kabátu, platit útratu na schůzce, kam jsme druhého pozvali, popř. dávat přednost staršímu při vstupu do autobusu? Tomu se říká zdvořilost, to ještě nemusí vypovídat vůbec nic o tom, jestli je dotyčný hodný nebo ne. Ve skutečnosti se hodný člověk nemusí vůbec chovat zdvořile a slušně. Možná ani nemusí mít ponětí, co to slušné chování je. Co se tedy míní tím, být hodný na lidi? Asi nejblíže budeme, když si přečteme v příručce o asertivitě, co se míní chováním pasivním. Je to takové chování, kdy se podvolujeme požadavkům ostatním, ačkoli mohou jít proti našim přirozeným zájmům. Dejme tomu, že nás kolega požádá, abychom ho vzali autem mimo naši obvyklou trasu. Nám se to nehodí, vlastně ani nemáme chuť to pro něho udělat, protože v minulosti se k nám nechoval nějak zvlášť vstřícně. Ale je nám jaksi hloupé ho odmítnout, tudíž ho tam odvezeme. A to i přesto, že nakonec z toho máme nezřetelný špatný pocit. Nakonec si to odůvodníme tím, že on pro nás jistě v budoucnu také něco dobrého udělá. Ale kdeže! V budoucnosti se na nás z vysoka vykašle, což se ostatně dalo čekat. A my se cítíme frustrováni, zprvu jen trochu, ovšem protože obdobné situace se mají tendenci ŕetězit a jednoho dne toho budeme mít „po krk“.

Může se stát, že pak vybuchneme bez zjevného důvodu a někdo to odnese, ačkoli s tím neměl vlastně nic společného. Je možné, že nás přestane bavit vůbec chodit do zaměstnání a vyvodíme z toho, že celá organizace je plná nevděčníků a darebáků. A též je možné, že se překlapneme do módu „drsňák“, a budeme se snažit druhým vrátit naše příkoří. Ovšem tím se mnoho nevyřeší. To jsou všechno iracionální zkratkovitá řešení. 

Tip: Zajímá Vás, jak efektivně motivovat? Objednejte si náš seminář

Pročpak se vůbec chovat jako hodný člověk? Co nás k tomu vede? Odpověď je jednoduchá: Je to náš strach před tím, že by nás někdo mohl nenávidět. Tento druh strachu vede k potlačování našeho Já, tedy ke snaze chovat se podle požadavků druhých (často však pouze domnělých). Je tedy správné a doporučeníhodné být zlý, nedbat na druhé, slibovat a tyto sliby neplnit? Samozřejmě nikoliv! Skutečně můžete odvézt kolegu z práce, i když se vám to vůbec nehodí, ale pouze tehdy, když máte dobrý pocit z prostého faktu, že jste pomohli (a je vám úplně jedno, že vám to dotyčný třeba nikdy neoplatí), anebo se s ním jasně dohodnete na nějaké protislužbě. Pak je to v pořádku. Pokud ale máte nezřetelný strach, že vás dotyčný pomluví nebo se vám nějak bude mstít, když mu nevyhovíte, a zároveň se vám vnitřně nelíbí, co děláte, i když se jedná o dobrý skutek, potom to asi v pořádku není. Uvědomte si, že je to právě strach, že budete nenáviděni, co vás nutí být hodný. A potom si položte otázku, jestli je takové chování rozumné. Jestli je vůbec rozumé usilovat o stav ne-nenáviděnosti. Co myslite? Já myslím, že je to hodně pošetilý cíl. A bohužel zkušenosti mnohých ukazují, źe budete spíše svým okolím vyhodnocen jako trouba, než jako gentleman. Problém není v „hodnosti“ jako takové, ale že za to vnitřně něco očekáváte, nejspíše přízeň a lásku. Ale znamená to, že ji také dostanete? Ani omylem! Naopak, zdá se, že budete pouze trpěni. A to je dost málo, ne? Mnohem šikovnější je jednat v souladu se svými pořebami a hledat spolu s ostatními lidmi, jestli by i oni mohli spolu s vámi něco vyzískat. A k tomu je vhodnější určitá míra sebevědomí a osobitosti. Pak je možné vstoupit s druhými do opravdového kontaktu a něco společně vytvořit (doufejme). A když se s někým neshodnete nebo se stanete dokonce terčem nenávisti? Inu co, s každým to nelze, hledejte dál. Ale už se nemůžete cítit jako oběť, protože jste se chovali pěkně a oni vás přesto rádi nemají. 

Nesnažte se být hodní, ale takoví, abyste si sami sebe vážili.