21. 10. 2013 PhDr. Vojtěch Bednář
Před nedávnem jsem se pracovně zúčastnil jisté debaty několika personalistů, z povězme střeních firem. A ačkoli se tato debata nesla v příjemném, neformálním prostředí, přinesla mi zajímavou otázku
Bylo to na neformální akci konané pod hlavičkou a v režii jednoho partnera. Sešlo se zde několik HR specialistů z různých firem, většinou něco třemi a pěti sty zaměstnanci. Sedělo se u kafe, povídalo o práci, a „oficiální“ program zajišťovalo několik přednášejících. Nic kritického, na druhou stranu nic, co by platila EU.
Bylo příjemné účastnit se té debaty, částečně jako posluchač, částečně jako přednášející, a konečně částečně jako člověk, který tu a tam připojil svůj názor, pohled na věc. Asi se ty názory líbily, protože přinesly byznys-pozitivní výsledek, na druhou stranu, v průběhu odpoledne došlo k jistému, malému, nedorozumění. Nedorozumění, které v okamžiku, kdy probíhalo, se mi zdálo jako nicotný lapsus, ale čím déle o něm přemýšlím, tím obludnějších závěrů se dobírám.
Nuže ale k věci. Když se čas vyhrazený naší debatě přesunul do své druhé poloviny, napadla mne pod vlivem množství vypitých káv poznámka, kterou jsem následně měl tu drzost přednést. Zněla víceméně takto: Víte, co je zajímavé? V podstatě od okamžiku, kdy jsme se zde sešli, řešíme otázky spojené s náborem zaměstnanců. Kde je vzít, jak je vybrat, jak zjistit, zda jsou to ti praví. Já vím, že je to asi věc, která vás všechny nejvíce pálí, ale co ty ostatní? Co práce se zaměstnanci? Co hodnocení? Co rozvoj?
Čekal jsem, že má poznámka buď nezpůsobí větší reakci, a nebo že bude přejita s pobavením. Jeden z přítomných se však nad ní evidentně urazil. No a co si myslíte? My přece máme lidi vybírat, všechno ostatní je starost jejich nadřízených. Lidské zdroje tady přeci nejsou od toho, aby to řešily, když to mají dělat ti, co těm lidem velí!
Tip: Využijte našich poradenských služeb
Zdálo se, že několik dalších účastníků akce toto vyděsilo, ale nikdo se neozval na mou podporu, a někteří další souhlasně zamručeli. Chtěl jsem něco namítnout, ale protože jsem byl na akci, která mi nepatřila, spolknul jsem námitku a nechal rozhovor jít jiným směrem. Myslím, že se na to rychle zapomnělo. Zapomněl bych také, ale od cesty z té akce domů mi to nedá spát.
Jsem přesvědčen, že úkolem specialistů na lidské zdroje není pouze hledat lidi, ale také pečovat o ně. Dokonce, i kdyby považovali hledání lidí za nejdůležitější část své práce, potřebují tu druhou proto, aby nemuseli zvláště ty kvalifikovanější hledat stále znovu a znovu dokola. Jsem přesvědčen, že pokud omezíme práci s lidskými zdroji, na jejich akvizici, způsobíme tím, že se nám začne brzy lidských zdrojů nedostávat.
A jak to vidíte vy?