31. 3. 2014 PhDr. Vojtěch Bednář
V prvním díle našeho seriálu jsme si popsali „první pomoc“ v případě neúspěchu projektu vůči týmu. Pokud se nám tato pomoc podařila, je tým sice stále frustrován, ale už ne tak moc, a hlavně už není konsternovaný. Právě nyní je čas na to, abychom neúspěchu využili v jeho prospěch. Že to nejde? Ale samozřejmě, že ano.
Náš tým zažil neúspěch. Pokusili jsme se jej zvrátit „rychlou akcí“. Pokud to vyšlo, jsme nyní triumfální vítězové, pokud ne, máme co do činění s frustrovanými podřízenými a naštvaným managementem. Ale musíme pracovat dál.
Přečtěte si také I. díl - příprava na neúspěch
Protože jsme byli na možnost selhání připraveni, vytáhli jsme náš balíček pro případ neúspěchu. Lidi jsme alespoň nakrátko zastavili, aby si mohli vydechnout. Definovali jsme jím jasně, co se stalo, a jaké to má pro ně i pro ostatní důsledky, nic jsme netajili, ani se nesnažili věci zlehčovat, či naopak je komplikovat. Slíbili jsme, že budeme hledat příčinu, avšak nikoli viníky, dali jsme lidem možnost, aby se na tomto hledání sami podíleli (s tím, že nechceme vidět arciďábla, ani obětního beránka). Jasně jsme definovali další kroky, alespoň pro krátko a středně vzdálené období.
Tím byly bezprostřední důsledky našeho neúspěchu s trochou štěstí zdárně zažehnány. Nyní je nejlepší chvíle na to, abychom ho využili. Nejlépe kombinací následujících možností.
Využijte neúspěch jako zdroj v následujícím plánování
Víme-li, co se pokazilo, můžeme to využít v plánování dalších kroků. Naši podřízení by měli vědět, že takto plánujeme. Je to důvěryhodné, protože dáváme najevo, že jsme sto se poučit a naše chyby zbytečně neopakovat. Na druhou stranu se ale střesme toho, že bychom náš neúspěch zbytečně připomínali před blížícím se výkonem.
Využijte neúspěch jako motivační faktor po výkonu
Zdá se, že poté, co se dostavil úspěch bychom neměli připomínat oběti, ale opak je pravdou. Pokud uspějeme, je dobré, když svým podřízeným připomeneme i neúspěchy, které tomu předcházely, a když jím jasně a srozumitelně řekneme, že to byly právě ony, přes které jsme se dokázali přenést a jít dále na cestě za tím, aby náš projekt vedl k pozitivním výsledkům. Nezapomeňte připomenout, že úspěchu bylo dosaženo přes neúspěchy díky nasazení a práci celého týmu, a že to byl (v optimálním případě) celý tým, který se podílel na překonání potíží. Je-i patrná osobní zásluha konkrétních členů, zdůrazněte jí. Pokud výsledek někdo kazil, nekárejte jej před ostatními, ale vždy jen v soukromí. Tím bude váš tým více motivován k další práci a bude odolnější vůči dalším neúspěchům, které logicky musí dříve, nebo později přijít.
Stimulujte lidi ke společné práci
Existují neúspěchy, přes které je možné se přenést hrdinstvím jednotlivce, ale to jsou výjimky. Většinou je vyrovnání se s neúspěchem prací celého týmu, každého jeho člena. Proto stimulujte i s využitím přestálých neúspěchů své podřízené k tomu, aby spolupracovali, vyplatí se to. Chtějte jejich zpětnou vazbu, ale trvejte na tom, že je potřeba kooperovat pro dobro a pro zájem projektového týmu.
Neúspěch uzavřete
Jeden neúspěch se může vymstít mnohokrát, budeme-li jej lidem „otloukat o hlavu“. Umění je proto jej nejenom reflektovat, ale včas se jej i zbavit, poté, co je vysvětlen. Střeste se toho, abyste svým podřízeným dokola připomínali zažité neúspěchy, ze kterých si už není co vzít, zapomeňte na ně.
Neúspěch je, jak již bylo řečeno, přirozenou součástí života. Nechtějme jej přivolávat, ale buďme na něj připraveni. Reagujme střízlivě, s rozmyslem, racionálně, věcně a lidsky. Pak se nám i on vyplatí.
Přečtěte si také I. díl - příprava na neúspěch
Tento článek vyšel také v časopise Byzmag