5. 10. 2015   PhDr. Jan Drahoňovský

Jak jsem již zmínil, nedostatek pohledů na vaše protějšky je (podvědomě) povede k závěru, že je buďto nemáte rádi, nebo jste neupřímný, nebo máte velmi malé sebevědomí, popř. všechno dohromady. Jistěže i opačný extrém není vhodný, příliš dlouhý a upřený pohled povede k závěru, že k nim chováte vyloženě nepřátelské city a jste agresivní. Skutečnost, že všechny tyto pochody probíhají z větší části pod prahem vědomí, ještě neznamenají, že byste neměli moc je ovlivnit. Klopení zraků k zemi je gestem poraženého, nikoli vítěze. Též může, v symbolické rovině, odkazovat na neochotu dívat se na skutečnost zpříma a spíše si něco nalhávat a barvit realitu na růžovo. To ovšem není šťastné řešení. Pokud budeme delší dobu obelhávat sebe a své okolí, stejně to nakonec praskne a bude to o to horší. A jestli chceme něco na sobě (nikoli na druhých) změnit, je třeba to nejdříve jasně vidět a správně pojmenovat. Pokud je to váš případ, je velmi vhodné si pokládat opakovaně otázku, před jakou skutečností to vlastně uhýbáte pohledem, co si nechcete připustit? Přijmutí pravdy má v sobě magický účinek. Můžete totiž tuto skutečnost změnit, pokud chcete. Dokud si nepřiznáte, jak je to doopravdy, ke změně nedojde, jen bude narůstat vnitřní rozpor. 

Jak jsem již předeslal, nejvhodnější délka pohledu je okolo tří vteřin. Je užitečné si tuto dobu změřit na hodinkách, abyste získali přesnější představu, jak jsou vlastně tři vteřiny dlouhé (někdy opravdu příliš). Po uplynutí tří vteřin byste měli vždy odvrátit pohled směrem do strany, nikdy dolů. Přestože se to může zdát jako nepodstatná malichernost, která nehraje roli, a které si nikdo ani nevšimne, není tomu tak. Odvrácení pohledu směrem dolů signalizuje podrobení se silnějšímu. Můžete si toho snadno všimnout u svých dětí. Těm ostatně ani nic jiného nezbývá, než se podřídit vaší vůli. Ovšem není pádného důvodu, proč se dobrovolně vzdávat v rámci vašich běžných setkání. Výše uvedené se sice dobře píše a chápe, ovšem v praxi si stejně lidé nejsou příliš vědomi, jak (ne)účinně využívají svůj pohled. Zkuste si alespoň týden trénovat pohled do zrcadla, nejlépe tak, abyste za sebou měli hodiny s vteřinovou ručičkou. Upřete svůj pohled přímo na svůj kořen nosu po dobu tří sekund, potom jej odvraťte směrem do strany, aniž byste uhýbali hlavou, po třech vteřinách se podívejte zase zpět do očí. Tento rytmus 50:50 je přijatelný pro formální nebo obchodní setkání. Při neformálních a přátelských setkáních se můžete dívat svému protějšku do očí zhruba 70% času, ovšem délka pohledu by stále neměla přesáhnout tři sekundy. Možná vám toto cvičení přijde bláznivé nebo zbytečné, ale prosím, zkuste se mu věnovat soustředěně jeden týden třeba v přestávkách mezi prací. Bohatě stačí po dobu pěti minut, a tento čas si jistě dokážete vyhradit, ne? Získáte tak správný cit pro to, jak tento pohled udržovat, co je málo, a co už zase moc.

Jenom se dívat druhému do očí po správnou dobu však nestačí, i když je to samozřejmě mnohem lepší než se pohledu vyhýbat nebo druhému výhružně civět do očí. Co dalšího obsahuje skutečně odzbrojující pohled? Musí v něm být energie! Jistě poznáte, když se vám sice druhý do očí dívá, ale přijde vám to, jako by koukal spíš kamsi za vás nebo naopak do vlastního nitra. A možná vás to také naštve, něco není v pořádku. Tato hypotetická energie hodně souvisí s úsměvem. Nejedná se však o opravdový roztáhlý úsměv. Jde o to, že se usmívají spíše oči, než ústa. Jak na to? Zcela jistě se vám to nepovede, pakliže jste vyděšení nebo ve vzteku. Pokud se vám tedy podaří se dostatečně uvolnit, můžete také vyzařovat sílu a pevnost, pokud o to budete stát. 

Zkuste se vrátit ke cvičení z minulého dílu. S třetím nádechem si představte, že vaše síla narůstá a vy se narovnáváte a rostete. S výdechem pak otevřete oči a dívejte se zpříma a jasně. Pokud skutečně toto cvičení vykonáte, mohu vám téměř garantovat, že váš pohled bude zcela jiný, než váš běžný pohled. Vřele doporučuji vyzkoušet nejprve ve zcela banálních situacích (tedy nikoli při řešení závažných otázek) např. s manželkou, dětmi, kolegou nebo paní u pokladny, kde si kupujete lístky. Sami spatříte rozdíl – na vlastní oči.

Urna semper!