10. 1. 2022 PhDr. Vojtěch Bednář
Každý nový rok s sebou přináší také nové trendy a očekávání. Co nás letos čeká v oblasti personalistiky a leadershipu? Pět předpovědí Firemního sociologa
Zatímco před dvěma roky, na začátku 2020, jsme očekávali krizi a nevěděli, odkud by mohla přijít, loni už byla personalistika plně v zajetí koronavirové pandemie a nám nezbývá než věřit, že letos to bude už konečně jinak. Co nás pravděpodobně čeká?
1. Lidé (stále) nebudou
Personální nedostatek trvá a lze předpokládat, že bude trvat i nadále. Nejsou především kvalifikovaní lidé a to nejen proto, že po jejich práci je velká poptávka a dodávka zahraničních zaměstnanců je omezená, ale také proto, že firmy vyčerpávají nástroje pro jejich získání.
2. Dochází peníze
Média plní rostoucí inflace a zvyšování spotřebitelských cen. Tento problém má ale dvě strany a tou druhou je zvyšování mezd. Ano, řada firem se nechala slyšet, že bude zvyšovat platy svých zaměstnanců, ale problém je v tom, že zdroje už nyní začínají být omezené a podle našeho soudu je pouze otázkou času, kdy dojde na výraznější redukci personálních nákladů. Ta se přitom nemusí zdaleka týkat jen incentiv pro nové zaměstnance, ale také dříve slíbených, nebo již zavedených benefitů. V době vysokých cen a dlouhodobých úvěrů je takové téma výbušné a bude obtížné ho vysvětlovat…
3. Blbá nálada
Pandemie se na lidech podepsala. Zatímco na jejím začátku nebyl problém získat ochotu spolupracovat, nyní se opatření prosazují stále hůře a pokud pandemie brzy neskončí, bude stále obtížnější motivovat zaměstnance ke spolupráci. Protože vnímanou „zodpovědnost“ za opatření a omezení má u lidí dílem vláda, dílem management, znamenají striktní omezení, testování, očkování, omezení pohybu a spolupráce a další nepříjemné nutnosti také snižování jeho autority, popularity a váhy. Očekáváme tedy, že vedení podniků a organizací nebude bojovat jen s pandemií, ale také s neochotou, naštvaností, letargií a otrávením svých vlastních zaměstnanců.
4. Výkon vs. compliance
Už před koronavirovou krizí jsme registrovali problém, který by se dal popsat tak, že od firem, zvláště těch, které jsou součástí nadnárodních organizací, se očekává výkon, ale současně také účast na „sociálních“ projektech. Je jedno, zda se tomu říkalo „průmysl 4.0“, „diverzita“, „inovační management“ či prostě korporátní wellness, mnoho těchto zdánlivě společensky užitečných činností odčerpávalo energii, čas a peníze potřebné pro zajištění základních činností. Koronavirus mnoho těchto projektů pozastavil či oddálil, ale řada jiných zase vznikla, počínaje ne vždy logickou homeoffice a utopickými vizemi s novou normalitou v jejím „smart“ podání, zdaleka pak nekonče aktuálním tématem whistleblowingu. Nic proti těmto projektům s přidanou hodnotou, ale pro personalisty a management představují zátěž, a to na úkor primární činnosti. Otázka, jak se s nimi vyrovnat, bude tím náročnější, čím více se ekonomika přiblíží svému poklesu. Je tak možné, že manažery časem čeká nepříjemné rozhodování, čemu se doopravdy věnovat a za jakou cenu.
5. Světlo na konci tunelu
…nemusí být nutně jen vlak. Každá krize jednou skončí a věřme, že ta pandemická je už z větší části za námi než před námi. Uvolnění opatření, možnost věnovat se více normálnímu životu, opuštění obav, které jsou pro lidi skutečný problém, to vše, až nastane, bude jednoznačně pozitivní. Firmy konec pandemie potřebují stejně jako jejich lidé nejen proto, aby mohly dále růst, ale rovněž připravit se na to, co přijde dál.