27. 2. 2023   PhDr. Vojtěch Bednář

Když pandemie koronaviru vyhnala ohromné množství THP zaměstnanců z kanceláří na homeoffice, říkalo se, že už je to navždy. Zatím žádné navždy ale netrvalo věčně a nyní svět vzdálených pracovních míst pomalu končí.

Do doby, než přišel Covid byla práce z domova, nebo-li homeoffice v mnoha firmách iluzí. Teoreticky tato možnost existovala, prakticky se aplikovala jen velmi výjimečně. Z naší zkušenosti platilo, že homeoffice se využívalo pro dva druhy zaměstnanců. Prvním byli lidé, kteří si homeoffice, vždy na omezenou dobu, vysloužili jako benefit za předchozí mimořádný výkon a práci pro firmu. Druhým případem byli zaměstnanci, kteří byli pro firmu nepostradatelní, ale z nějakého důvodu nemohli docházet do zaměstnání. V obou případech se jednalo o zlomky procenta z celku a v obou případech byl homeoffice dočasný stav s většinou předem a přesně danou dobou trvání.

Jedním z prvních a nejvíce viditelných důsledků pandemie Covidu-19 na práci byl masový exodus téměř všech zaměstnanců, u kterých bylo vůbec možné uvažovat o práci z domu do této formy zaměstnání. Velmi rychle se podařilo překonat technologické a později i procesní bariéry, a tak se nejen v komunitě HR specialistů začaly pravidelně objevovat poznámky o tom, že homeoffice, a když ne přímo ona, tak různé „hybridní“ formy práce jsou prakticky nový standard, směr, kterým se bude ubírat zaměstnávání a celá budoucnost, a to ať už to s koronavirem dopadne jakkoli.

Podobně jako u jiných trendů i zde se ukázalo, že žádný „nový normál“ není navždycky. Nejspíše sledujete opakující se zprávy o tom, že ta, či ona velká (a vesměs technologická) společnost „nahání“ své zaměstnance zpět do kanceláří. Apple, Tesla, Twitter, impérium Jeffa Bezose, ale i řada mnohem konzervativnějších a více tradičních firem.

A jak je to u našich klientů?

Především je třeba říct, že žádná z firem, s nimiž se stýkáme nezavedla, a to ani v pandemicky nejvytíženější době „úplný“ homeoffice režim, kdy by byli na domácí práci všichni relevantní zaměstnanci. Řada jich ale přikročila k různým dílčím formám vzdálené práce, ať už v podobě střídavé práci na pracovišti a doma, nebo formou „hybridních“ pracovních míst. Ve všech případech znamenalo zavedení i dílčího homeoffice zásah do zvyklostí práce a prakticky všude bylo na začátku mimořádného stavu deklarováno, že je pouze dočasný.

Když po dvou letech „horká“ fáze pandemie pominula, začaly firmy své zaměstnance vracet zpět do kanceláří. Někde se to dělo „rozkazem vedení“ a najednou, častěji jsme ale byli svědky postupných, parametrických, změn nastaveného systému, kdy i když samotný homeoffice či hybridní systém zůstal zachován, postupně se snižoval objem času, který v něm mohli zaměstnanci setrvat. Záměrem tedy nebylo vytvořený systém úplně zrušit, ale spíše zředit, zachovat technologie a nástroje, které pro něj vznikly, ale přenést těžiště práce zpět na pracoviště, a to cestou postupných kroků. Motivací k nim nebyla jen snaha kontrolovat a lépe řídit zaměstnance, jak bylo firmám někdy podsouváno, ale třeba také omezit konflikty, které na řadě míst vznikaly z toho, že zatímco výkonní zaměstnanci museli do práce vždy, „kancelářští“ pouze někdy, což bylo vnímáno jako výhoda.

V posledním přibližně půl roce pozorujeme dva, vzájemně provázané jevy. Prvním z nich je viditelná snaha o vrácení homeoffice do původní, tedy „benefitní“ roviny u některých firem, druhým pak nastavení jasného a transparentního systému pro aplikování hybridních forem práce u jiných. Tato transparentní podoba ale ani zdaleka nepřipomíná „nový normál“ o kterém se hovořilo v době, kdy byl homeoffice masivně zaváděn. Je to, pokud vůbec, jeho pouhý fragment. No a co na to zaměstnanci?

Z médiích a sociálních sítí to musí vypadat, že jakýkoli pokus zaměstnavatelů do zavedeného homeoffice zasáhnout musí vyvolat přinejmenším stávkovou pohotovost. Z naší zkušenosti to tak ale vůbec není. Zaměstnanci proti změnám neprotestují, jsou firmy, kde je otevřeně vítají jsou pracoviště, kde si o návrat sami řekli. Na druhé straně pozorujeme spíše individuální problémy s konkrétními lidmi, nebo spíše s konkrétními situacemi, třeba když ten či onen  zaměstnanec má problém spolupracovat s kolegy v režimu hybridní práce, nebo kdy část týmu pracuje interně a část je na dílčí homeoffice.

Sečteno a podtrženo, Firemní sociolog může potvrdit, že doba masivního homeoffice skončila a že se lidé vracejí zpět do „normální“ práce. Výdobytky, které se podařilo vytvořit, jako nástroje pro vzdálenou spolupráci, komunikaci a sdílení jsou zachovány a využívají se, ale předpovědi o tom, že většina zaměstnanců bude doma, nebo součástí „smart office“ se rozhodně nevyplnily.

Jak to máte u vás? Podělte se o zkušenosti z práce na homeoffice ve vaší firmě v naší skupině na LinkedIn a pokud v této oblasti řešíte těžkosti, nebo se chcete poradit o vhodné strategii, dejte nám vědět.

Přihlásit odběr na LinkedIn

PhDr. Vojtěch Bednář

PhDr. Vojtěch Bednář

Specializuji se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Pracuji s manažery a vedoucími pracovníky na všech úrovních a pomáhám jim pracovat s lidmi. Efektivně, smysluplně a přátelsky.

více o autorovi
články autora

Mgr. Petr Hlušička

Mgr. Petr Hlušička

Odborný psycholog zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů.

více o autorovi
články autora

PhDr. Jan Drahoňovský

PhDr. Jan Drahoňovský

Psychologické poradenství v rámci firmy i osobního života, školení, semináře

Témata: Komunikační pasti a bariéry, přesilové hry a manipulace, stresové zatížení, propojení práce a osobního života, existenciální dilemata apod.

více o autorovi
články autora

Mgr. Jakub Oliva, LL.M.

Mgr. Jakub Oliva, LL.M.

Jako advokát s výlučnou specializací na pracovní právo jsem s našimi klienty absolvoval nespočetně kontrol ze strany inspekce práce, stejně tak jako mám za sebou nepřeberná jednání s odborovými organizacemi a soudní řízení týkající se pracovního práva (pracovní úrazy, nemoci z povolání, odstupné, neplatné výpovědi a okamžitá zrušení, spory z kolektivních smluv, diskriminace, náhrada škody aj.).

více o autorovi
články autora


© 2024 Firemní sociolog | ISSN 1805-6520