29. 10. 2013 PhDr. Jan Drahoňovský
Žádný z nás nejsme superman. Občas se prostě nezadaří a ne a ne a ne. I takové situace patří k životu lidskému, a myslet si, že tomu u vás bude jinak, vede ještě k většímu omylu. Co si počít s neblahými věcmi, které se prostě staly a neustále vám proti vaší vůli vyskakují v hlavě?
"Je třeba zapomenout / zapomenout na vše / co už odešlo…“ Jacques Brel (z písně Ne me quitte pas)
Snažit se zapomenout na něco, co se vám nepovedlo, nebo na situaci, ve které jste se cítili zraněni, je sice běžná a oblíbená metoda, ale pramálo účinná. Ani v kombinaci s alkoholem či léky na spaní nepřináší trvalou úlevu. Jde to ještě nějak jinak? Samozřejmě o tom můžete mluvit s jinými lidmi. To také mnozí spontánně činí. Ale ani to samo o sobě stačit nemusí. Říká se, že čas vše vyléčí. Jenže, proč se trápit déle a více, než je nezbytně nutné?
Jak si tedy vyčistit hlavu a opravdu mít už od špatných událostí pokoj? Jenom tak, že si je opravdu v sobě zpracujete a zaujmete k nim nové, racionální stanovisko. Problémem totiž není prožitá událost jako taková, ale spíše to, že ji vnímáte jako špatnou, a že z toho vyvozujete špatné závěry o sobě jako člověku.
Tip: Potřebujete pomoci? Využijte našich služeb Odborného poradenství
Možná že vás před pěti lety vyhodili z práce, protože jste se znelíbili šéfovi. Dodneška je ve vás hořkost, vztek, ponížení a nezřetelný strach, že se to bude opakovat i v současném zaměstnání. Kdo by to neznal. Tím, že se člověk za to stydí a většinou to nechce přiznat druhým, nechce to zákonitě přiznat ani sám sobě. A tyto pochyby pracují podprahově dál, daný jedinec se nemůže zcela soustředit na současné úkoly a plně se ponořit do práce, kterou má před sebou. Jak to tedy udělat, abychom mohli jít dál s čistým štítem? Jednoduše, zaujmout k těmto situacím nový, realistický postoj. Pokud víme, jak na to, a chceme se tím zabývat, potom vypořádání se se situací z minulosti není až tak složité. Jenže lidé mají řadu důvodů, proč se tím zabývat nechtějí a nemohou. Jednoduše se stydí sami před sebou, že provedli dejme tomu v opilosti nějakou kravinu, a nejraději by na to už nikdy ani nepomysleli. Kéž by to tak šlo! Pojďme se tedy podívat na netriviální návod, jak se s tím vypořádat. Upozorňuji však předem, že níže uvedené body, které na papíře vypadají jednoduše, mohou být klidně na několik let psychoterapie (podle povahy neblahé situace a flexibility vašeho myšlení).
1) Sepište si, co se stalo.
Prosím, žádné emoce ani myšlenky, pouze naprosto reálná fakta! Představte si, že jste policejní vyšetřovatel a dáváte dohromady, co se událo, v tuto chvíli vás nezajímají ani motivy, ani interpretace.
2) Sepište si, co vás k tomu všechno napadá.
Jak se cítíte ohledně toho, co si říkáte o jiných lidech a co si říkáte o sobě. Může to vypadat třeba takto: „Ten bídák mě napálil, a já jsem takový idiot, že jsem mu na to skočil! Nesmí už se to stát znovu!“ A pocity budou v tomto případě především vztek smíšený se strachem (směrem k ostatním) a nenávist směrem k sobě. Samotným připomenutím neblahé události si ovšem mnoho nepomůžeme, je třeba něco víc.